Včera jsem si domů přivezl 2,2 myší zebrovaných. Chtěl jsem je od 8 let, ty jejich proužky ve stylu selátek divočáků jsou úžasné, tak po letech je mám konečně doma. Ve fotogalerii již mají fotky. Taky přibyli fotky 2 malých myší afrických, narozených prcků.
Karlík má nyní u sebe na návštěvě slečnu Amálku, tak doufám že ukáže co v něm je a zplodí další pokolení. Jak vidno, Amálka z focení nadšená nebyla.
Zas jsem se dal trochu do díla. Doplnil jsem fotky hroznýšů, ježka Karlíka a lenochoda Bohuše.
Přidal jsem informace do sekce HAMM.
A jo, funguje to…
Tak se nám snad rozjeli novinky, můžu začít spamovat vlastní stránky 
Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata
Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka či gutáta. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.
Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela výjimečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem, takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl, tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terária pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25°C s tím že pod žárovkou máme až 32°C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.
Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10°C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyššího věku (alespoň se to říká), mají větší chuť k páření a kladně ovlivňuje tvorbu spermií u samců.
Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14 dní. Samci z jara často nepřijímají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Tento zájem přejde a zas začne žrát, pokud tedy had citelně neztrácí váhu, počkáme až apetit znovu přijde.
Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se, že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2 měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. Typické je kontrastní zesílení druhé poloviny těla ku první polovině, jež je naopak hubenější než v období mimo graviditu. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné, že vejce vyklade úplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, zda všechna vejce vyšla. Zadržená vejce jsou u samice patrná. Měla by vyjít všechna do 24 hodin od začátku kladení, někdy se však doba může prodloužit až na 3 dny, někdo říká i déle. Já osobně bych v případě, že má samice v sobě vejce ještě 2 dny po začátku kladení, kontaktoval veterináře jež má zkušenost s plazy. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal. Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28°C a na svět přijdou cca 25cm měřící prcci. Ti se týden po vyklubání svlékají a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Navíc máme přehled o krmení. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si nevezme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od svleku zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává, že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.
Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.
Větší část potkanů chovám jako potravu pro hady. K chovu užívám takzvané T bedny. Skládají se z plastové vany a vrchní kovové časti, jež tvoří mříž s korýtkem pro napáječku a krmení. T beden existuje více variant, k chovu potkanů se používá velikost T4. V jedné bedně mám skupinku 1,3 tedy 1 samec a 3 samice. T bedny jsou pro chov krmných hlodavců opravdu nejlepší volbou. V práci, kam jsem chodil na brigádu, chov probíhal v malých akváriích z hora krytých víky z perforovaného plechu. Akvária byla samozřejmě rychle obouchaná, popraskaná od neustálé manipulace při čištění. Také bylo nutné mít uvnitř misky na potravu, což za není vhodné protože jednak v malém prostoru zbytečně zabírali místo, také krmení v nich bylo brzy zasypáno podestýlkou a krmení jako takové dlouho trvalo a bylo nutné jej provádět denně. T bedny jsou z pevného plastu, mají tedy dobrou odolnost a ve vrchním víku je korýtko kam člověk umístí napáječku, nasype granule a 3 dny nemusí o potkanech vědět. Krmení granulemi určenými přímo pro potkany a myši se mi osvědčilo nejvíce. Obsahují vše co je třeba pro výživu potkaních samic, jež potřebují kvalitní zdroj potravy neboť neustálými porody a kojením dostávají řádně zabrat. Mají je tedy neustále v korýtku pro ad libidní příjem. K tomu je samozřejmě potřeba napaječka s vodou jež musí být vždy k dispozici. Pokud tak není, mohou samice sežrat celý vrh. Používám velké NTS lahve s nerezovým víčkem, pokud s nimi člověk nepraští o zem jsou snad věčné. U některých beden mám i klasické napaječky s kuličkou jež mají v každém zverimexu. Potkani je většinou nechávají být, ovšem pokud dojde voda zničí je během pár hodin. Takže je třeba vodu neustále dávat, já mám pro jistotu pod napáječkami kus plechu s otvorem na kovovou trubičku od napaječky, tak aby se potkani nedostali k její plastové části.
Samice je vhodné zařazovat do chovu ve věku cca 4 měsíců, pak nám samice bude dávat hezké, silné vrhy a vydrží i delší dobu. Březost trvá 21 až 23 dnů a následuje porod většinou 7 – 11 mláďat, ovšem nezřídka taky více. Pokud nám dává samice méně než 6 holat, je lepší ji vyměnit za jinou. Většinou samice, ani samec, nevydrží v chovu déle jak rok, pak je vhodné skupinu zkrmit a založit další. Samice si vždy odchovávám sám a pouze přikupuji samce aby nedocházelo k neustálému příbuzenskému křížení. Jak vidím, že jsou mladí soběstační odstavuji je do velkého společného terária kde jsou do doby zkrmení. Někdy blbě vyjde načasování a v bedně jsou spolu odrostlá již běhající mláďata, holata již chlupatá, ale stále sající mléko, a novorozená holata. Když jsou v jednom hnízdě tak ta starší mladší většinou zahubí, či ty mladší špatně rostou a již nikdy nejsou řádně rostlá. Proto takováto holata raději hned zkrmím. Naštěstí si samice dělají každá vlastní hnízdo a starají se o své potomstvo, není nutné toto tedy činit často. Ve velkém teráriu , kde mám odstavená zvířata na výkrm, krmím směsí obilí (pšenice, oves, ječmen), suchým pečivem, granulemi pro hlodavce jež dávám dospělým, granulemi pro psy a zbytky z kuchyně. Vždy v takovém množství, aby stále něco bylo k snědku a dostalo se i na nejslabší zvířata a všechna rychle rostla. Potkani sežerou opravdu vše a je dobré dbát na pestrou stravu, neboť o co ochudíte potkany, o to vlastně ochudíte i hady. Měl jsem u nich také velikou plastovou napáječku, ale tu zničili během odpoledne co v ní nebyla voda. Teď mají misku na vodu, což není ideál neboť ji rychle zanesou podestýlkou pokud ji nevypijí, takže se vracím k napaječce. Kupuji vždy takovou z pevného plastu jež nejde jen tak zmáčknout, vydrží déle než ty levné měkké. I když ji nezničí rovnou tak sem tam si do ní rýpnou a nakonec každá napáječka padne, ovšem ta kvalitní vydržela déle než rok. Jako podestýlku užívám hobliny od truhláře, což je super neboť jsou zdarma. Nevýhodou je jejich vyšší prašnost, což řeším přesátím přes síto, pak je vše ok. Není špatné si na bednu napsat datum založení skupiny a údaje o vrzích, člověk je pak v obraze. Ale pokud jich má jen pár, stačí sledovat jestli se snižuje produktivita a je potřeba skupinu nahradit. Když uhyne nějaká samice nenahrazuji ji, nechám skupinu dál jak je, nahrazenou samici původní zvířata většinou dosti šikanovala a nikdy se pořádně nezžila. Čištění provádím jednou týdně, a to bez ohledu zda-li mají samice holata či ne. Nikdy se mi nestalo, že by samice po čištění nechala holata či je sežrala.
Všechny krmná zvířata, tedy i potkany chvovám v místnosti bez oken, jediné světlo přichází malým oknem ve dveřích. Žijí tedy v trvalé skoro tmě a toto jim vyhovuje. Potkan stejně nemá moc dobrý zrak a řídí se hlavně čichem, sluchem a hmatovými vousky. V zimě teplota v místnosti padá i k 12°C, v tuto dobu jim do ubikací házím i seno na hnízda. Při manipulaci berem potkana co nejblíže kořeni ocasu a pod tělo mu dáme nějakou podložku, já je dávám normálně na předloktí. Pokud potkana poneseme na delší vzdálenost ve vzduchu hrozí že se začne nekontrolovaně točit po ose až si utrhne kůži z ocasu. Toto sice není smrtelné, ale je to velmi bolestivé a tato část ocasu postupně odumírá. Též je třeba takto raněného potkana držet ve zvýšené čistotě, nebo zkrmit.
Přestože chovám potkany hlavně jako krmná zvířata, mám v pokoji i skupinku samců jako mazlíky. Potkani jsou neskutečně milá a inteligentní zvířata a musím říct, že je mi jich kolikrát i líto, když je házím hadovi do terária. Had je celkem tupé zvíře v porovnání s potkanem, ale potkana předčí svou neskutečnou fyzickou silou. Potkyši mají složité sociální chování, ve skupinách tvoří systém, jsou vynalézaví a hraví, pokud má na ně člověk čas mají schopnost se i leccos naučit. Zkrátka nekupujte děckám křečky, což jsou hrozné bestie (možná mám zkreslený názor těmi potvoráky jež mne dokousali, fakt je že křeček je od přírody samotář), ale raději toho potkánka. Je s ním víc srandy, a na rozdíl od křečka není nerudný a kousavý. V dnešní době existuje spousta barevných variet a typů srstí, tak si vybere každý. Nejlepší je koupit prcka z nějaké chovatelské stanice, dostanete i průkaz původu, chovatel vám ukáže rodiče a poradí co a jak v chovu. Navíc bývají prcci z chovek vymazlení a zvyklí na ruku, hru s člověkem, zkrátka je lepší kontaktovat chovetele než koupit potkyša ze zveráku. Samozřejmě je nutné narazit na solidního a slušného chovatele, což platí u všech chovatelských odvětví. Pro chov potkana jako mazlíka se nejčastěji užívají různé klece s všemožnými vychytávkami pro lození a zábavu, krmení se skládá z rozmanitého sortimentu zrnin i potravin k lidské spotřebě. Nejlepší je najít si na internetu nějaké stránky chovatelské stanice a ty si projet.
Pískomil jež je též zvaný kyjochvost, díky svému zvláštnímu ocasu. Pochází ze suchých oblastí severní Afriky. Jeho ocas není dlouhý a tenký jako u ostatních pískomilů, nýbrž relativně krátký a tlustý. Vypadá spíše jako jakýsi vak měřící kolem 5cm, je porostlý řídkou srstí a slouží k uchovávání zásob na horší časy. Podle tohoto ocásku můžeme odhadnout výživovou kondici jedince. Zdravé dobře živené zvíře jej má buclatý a kůži na něm napnutou, hladkou. Pokud je kyjochvost v horší kondici, je ocas jakoby tenký, splasklý s varhánky. Vyjímku tvoří mláďata a samice po porodu, ti mají ocas hubenější. Na rozdíl od nejčastěji chovaného pískomila mongolského potřebují ve velké míře živočišnou složku potravy. V přírodě tvoří hmyz větší složku potravy, proto i v zajetí jej nesmíme opomenout. Příjmají jakýkoli hmyz jež jim hodíme, cvrčky, sarančata, švábi, moučné i jiné červy. Nejlepší je hmyz předkládat živý, je paráda pozorovat jak jej loví, a taky se proběhnou a nezlenivý tolik. Hmyz pouštíme do terárka na volno a nedáváme ho přímo z ruky, hrozí totiž že si s rukou spojí kořist a budou vás napadat i když v ruce nic nemáte. Dobře příjmají i vařené vejce, granule psí či kočičí a někteří i tvaroh. Živočišnou složku potravy tedy dáváme aspoň z 1/3 či více. Ochotně však příjmají i směs pro hlodavce, lepší je spíše ta zrnitá než plná sladkého ovoce a tučných ořechů, toto podáváme jen občas. Na ohryz nepohrdnou ani sušeným chlebem či větvičkami nejedovatých, ideálně ovocných stromů. Různou zeleninu, pampelišku či jablko můžeme přihodit rovněž. Spousta chovatelů nedává zdroj pitné vody, já osobně u nich vodu mám a občas vidím že i pijí, takže od věci určitě není. Je pravda že dokáží svoji potřebu pokrýt z potravy pokud podáváme dostatečné množství šťavnaté potravy, i tak nevidím důvod proč tam alespoň malou napáječku nemít.
K chovu je ideální nějaké staré akvárko rozměrů alespoň 60×40 pro pár, pokud jei alespoň 40cm vysoké nemusíme jej ani krýt zhora pletivem. Kyjochvosti jsou pozemní zvířátka, žádní skokani. Ovšem vše taky záleží dle vnitřního vybavení o které se můžou různě odrazit či zapřít, pro klid duše tedy pletivo není úplně zbytečné. Jako podklad je nejlepší jemný písek, já užívám písek do dětských hříšť který kupuji po 25kg v Hornbachu. Lze je chovat i na hoblinách, ale tam nesmíme zapomenout na misku s písečnou koupelí. Písek je nezbytně nutný pro udržování kondice srsti, aby byla krásně hebká a ne slepená mastnotou. Ubikaci vybavíme alespoň 2 úkryty, aby každé zvíře mělo svůj. Nejlepší je obrácený květináč s vyřízlým otvorem nebo se dají použít různé imitace skalky či pevně poskládané kameny, záleží na fantazii. Kyjochvosty lze chovat v páru, i ve skupince 1,2 ale musím říci, že nejlepší je chov individuální. Některé samice samce snáší po celou dobu, i v období březosti, jiné samice jej trpí jen s problémy a během porodu a odchovu mladých vůbec a jsou schopny samce i zabít. Ideální je tedy chov individuální s připouštěním samice k samci pro páření. Samice po 19-23 dnech gravidity rodí 1-6, spíše do 4, malých slepých prcků. O ty se matka stará a v této době ji rušíme minimálně. Ještě před porodem jí poskytneme materiál na hnízdo, seno či obyčejný papírový obrousek který si samice natrhá a pěkně jím vystele úkryt. V době před porodem a období kojení je třeba víc než jindy neopomenout dostatek živočišných bílkovin a vody. V 5 týdnech je prcky možné odstavit od matky a s dalším pářením počkat alespoň měsíc aby samice měla chvíli klidu na nabrání kondice.
Kyjochvosti jsou milá nekousavá stvoření s jemným kožíškem, jež není problém brát do ruky. Mají klidnou povahu a nesnaží se utéct, pokud je probudíme ze spánku jež provozují během dne, jen těžko a pomalu se budí. Jejich chov není obtížný, jen je třeba pamatovat na potřebu písečné koupele, živočišné stravy a chov při pokojové teplotě.
Užovka červená – Pantherophis guttatus, starším a podle mne krásnějším názvem Elaphe guttata
Když se řekne had pro začátečníka většinou padne jako první příklad právě tato užovka, často nazývaná gutka. Spousta chovatelů ji ovšem jako univerzálního hada pro začátečníky ráda nemá, neboť ji předhazuje skoro každý, přesto že jsou spousty jiných druhů hadů s nimiž lze začít. Ovšem to je diskuze na dlouhé lokte aneb věc individuálního názoru. Každopádně, rozkrmené zdravé mládě gutky je bezpochyby vhodná volba pro začátek chovu hadů.
Tyto užovky dorůstají běžně do velikosti kolem 120 – 150 cm, zcela vyjmečně a to u starých jedinců i 180cm. Ještě žádný had u mne neumřel na sešlost věkem takže kolika se dožívá mohu pouze reprodukovat z externích zdrojů, udává se 15 – 22 let i více, což je značný rozptyl tak se držme zlaté střední cesty což je 18 let. Velikost terárka pro jedince či pár je udávána různě, minimum bych viděl aspoň 80x40x40cm. Já choval pár v 100x50x50cm, nyní již chovám gutky v rack systému (o tom v jiném článku). Často se řeší zda do takto velkého terárka je vhodné vpustit to malé škvrně jež si donesete od chovatele. Já osobně v tomto nevidím žádný problém, u poloviny gutek jež jsem si donesl domů byla jejich první ubikace této velikosti a žádný problém se stresem z přílišného prostoru nenastal. Je ovšem třeba počítat s tím že první rok než had pořádně naroste bude terárko spíše prázdné. Taktéž je třeba dávat bacha na různé mezery, mezírky a otvory kudy by se chovanec mohl odporoučet. Často bývají podceňovány mezery mezi šoupacími skly, či otvory kolem odvodů elektroinstalace. Vše je třeba patřičně zajistit než had dosáhne určité velikosi kdy si můžeme být jisti že neproklouzne. Další věcí je krmení, v takto velkém terárku je vhodné hada na krmení zavřít přes noc s holetem do krabičky, a ráno jej opět vypustit. Jako podklad používám rašelinu, pokud mám nějaký písek navíc tak na 1/3 terária i směs rešeliny a písku v poměru cca 1/3 písku a zbytek rašelina. Terárko není nutné pravidelně rosit, jen je třeba udržovat určitou mírnou vlhkost rašeliny aby nepřeschla a nebyla zbytečně prašná. Nejlepší je udržovat ji tak vlhkou, jako když jste ji vyndali z pytle. Vlhkost zvyšujeme před svlekem hada. Teplota stačí vyšší pokojová, tedy nějakých 25C s tím že pod žárovkou máme až 30 nebo i 35C kde se had vyhřeje v případě potřeby. V letních vedrech lampu vypnu ať se chudáci neusmaží. K tomu samozřejmě nechybí miska s vodou a úkryty.
Zimování není nutné, ale pokud máme možnost je vhodné, zdraví hada jen prospěje. Zimování provádíme, po dobu 2 měsíců při teplotě 8-10C. Provádí se až u dospělých a 100% zdravých jedinců, doužívají se pak vyšší věku (aspoň se to říká) a hlavně mají větší chuť k páření.
Krmení obstaráváme pomocí hlodavců, prakticky jakýchkoli které dokáže had přemoci a pozřít. Základem je myš dle velikosti hada, ale u vzrostlých jedinců i malí potkani. Taktéž mám ozkoušené osmáky, pískomily, kuře, mastomyši, zkrátka nejsou vybíraví a pokud to dokáží zabít a sežrat tak tomu i činí. Prcky do 1 roku krmíme jednou za 4 až 7 dnů, já teda krmím jednou týdně až do 2 let věku, pak krmím co 14dní. Samci z jara často nepřijmají potravu neboť jejich zájem se orientuje za pudem rozmnožování, nemusíme mít tedy z ničeho strach. Ono o tento zájem přijde a zas začne žrát. Jeden z mých samců pravidelně nežere 4-5 měsíců aniž by ho to fyzicky poznamenalo.
Rozmnožování přichází po odzimování. Pokud máte v plánu zvířata rozmnožovat, je u samic ideální počkat na 3 rok života, či min. 100cm délky. U samců je to v celku jedno, říká se že by se měli připouštět k páření od 80cm, ale i menší jedinci mohou být dosti šikovní na oplodnění samice takže bacha při společném chovu rozdílného pohlaví u nedospělých jedinců. Je však třeba počítat s tím, že oplodněnost snůšky může být horší. Samcům předčasná reprodukční aktivita samozřejmě nijak neublíží, ti se vyblbnou a odplazí. U samic by se měla zásada 100cm délky dodržovat, jinak hrozí vyšší riziko zadržení snůšky, problémy s dalším růstem či nadměrné vyčerpání samice. Samozřejmě se také nic stát nemusí, ale nač zbytečně riskovat zdraví zvířete, lepší je rok počkat. Pokud dojde ke spáření, musíme počkat cca 2měsíce než samice naklade 8 – 28 vajec. Samice je první měsíc obvykle velmi žravá a poslední měsíc či 14 dní naopak potravu již odmítá, není to však pravidlem. Březí samice má viditelně silnější tělo plné vajec a pár dnů před kladením je možné jejích obrysy pozorovat i na těle, toto ovšem také záleží na množství a velikosti vajec v poměru s velikostí samice. V druhé polovině březosti dochází ke svleku, pak můžeme do 14 dnů očekávat vejce. V této době je nutné samici připravit nějakou krabici s vlhkým rašeliníkem kam může v klidu a nerušeně naklást vejce. Taky je ale dost možné že vejce prdne uplně někam jinam, protože vaše kladiště jí není dost echt. V době kladení samici absolutně nerušíme, potřebuje klid a čas. Až je po všem, je nutné zkontrolovat samici, pokud je den po kladení apatická, dost možná se jedná o zadržení vajec a je nutné zajít k veterináři jež ví co a jak u hadů. Zadržená vejce je možné opatrně nahmatat, někdy je lze spatřit i při prohlídce hada neboť samice po snůšce značně zhubnou. Po vykladení odebereme samici vejce a umístíme je v nějaké krabičce s inkubačním substrátem do inkubátoru. Jako inkubační substrát se mi osvědčil vermikulit, ten smícháme s převařenou vodou v poměru takovém, aby nám po stisknutí vlhkého vermikulitu jen projela lehce kapka kolem prstů, tak zní poučka jež jsem dostal J Dodržuji ji a vše klape, obecně bych řekl že je lepší mít ten vermikulit trošku sušší a pak dovlhčit než naopak. Pokud máme málo vlhký substrát, na vejcích se objeví splasknutí. Pak substrát okolo vajec dovlhčíme a vejce se opět napnou. Pozor na vejce, na ně voda nesmí přijít. Počkáme si další 2 měsíce kdy držíme teplotu na 26-28C a na svět přijdou 25cm prcci. Ti se týden po vyklubání svlečou a pak jim můžeme předkládat potravu. Nejvhodnější je krmit každého zvlášť v plastových krabičkách, kde mají omezený prostor a klid takže spíše začnou žrát. Předkládáme jednodenní myší holátka. Pokud si neveme hned první týden, počkáme 3 dny a zas, a zas. Pokud to je již 2 týden od vylíhnutí zkusíme jim nabídnout mrtvé hole jemuž rozstřihneme hlavičku a bříško, tomuhle již většinou neodolají. Možností je také zkusit jiná holata, úspěch mívají mastomyši a džungaráci, ovšem někdy pak bývá problém s přechodem na myši. Pokud nic z toho nezabere, je třeba přistoupit k umělému krmení. Háďě chytneme do ruky, tak abychom mu zafixovali hlavičku a zároveň i tělo, mrtvé hole zvlhčené třebas vaječným bílkem, hlavičkou dáme k tlamce a pomocí čumáku holete ji otevřeme a hole vsuneme a postupně jej zasouváme do tlamy až zmizí a my jej zmasírujeme trochu dál, hádě si jej už pak dopolkne. Často se stává že stačí jen strčit čumák do tlamky a had se hned chytne, pak je to super. Násilné krmení je opravdu tou poslední možností, hadík vskutku není z tohoto nadšený a vy určitě taky nebudete. Nejlepší je, pokud vám jej nejdříve někdo zkušený ukáže. Já se učil tak nějak sám a je to o nervy, hlavně když vám jedno mládě pracně nasoukané hole neustále zvrací, po 3. pokusu jsem jej zkrmil, nemá cenu rvát za každou cenu mládě do chovu když je něco špatně. Pokud vám zvrací více mláďat je dost možná něco špatně v prostředí. Zkontrolujte zda nemáte příliš vysokou teplotu či vlhkost, a také jestli jste nedali moc velikou kořist. Pokud se mládě vyzvrací dejte mu týden či 10 dní pauzu a pak jej nakrmte, kořistí menší než posledně. Pokud se vyzvrací hned po nakrmení, což se někdy stává při násilném krmení, tak jsem mu to nacpal zpátky a zmasíroval až do 1/3 těla, pak už v něm hole zůstalo (s vyjímkou zmíněného zkrmeného prcka). Násilné krmení je opravdu poslední možnost a je nutné jej dělat s velkou citlivostí a opatrností, a chce cvik. Naštěstí stačí obvykle jedno dvě takováto nakrmení a pak už baští sama. Z důvodu přehledu je odchov nejlepší po jednom v malých krabičkách, ale lze uplatnit i hromadný s pouze individuálním krmením.
Užovka červená je zkrátka nenáročný had, většinou klidné povahy vhodný pro každého kdo chce nějakého hada domů. Dnes je navíc obrovské množství barevných mutací z nichž si vybere snad každý. O barevných mutacích a manipulaci s hady píši v dalších článcích.