Lidově je nazývána mastomyš, spolu s druhem krysa mnohobradavková ( Mastomys natalensis ) od nějž je prakticky k nerozeznání, liší se však počtem chromozomů. Mastomyš pochází z Jižní Afriky kde žije v sousedství člověka jako škůdce a přenašeč chorob. Dnes se chová hlavně jako laboratorní zvíře a teraristi ji chovají pro krmné účely. Je 2x taková jako myš domácí a staří tlustí jedinci mají i 100g, jsou to tedy pěkní macci oproti myším. Při chovu pro krmné účely se používají chovné bedny typu Velaz T4. Do jedné bedny dáme skupinku samce a 5 samic. Nevýhoda mastomyší je, že skupina nepřijímá nového jedince, alespoň u mne se tak nikdy nestalo. Pokud tedy dojde k úhynu samce je nutné skupinu zrušit a založit novou. Jako krmení postačuje granulovaná směs pro potkany a napaječka s vodou, hodně se mi osvědčilo přidávání smetanky lékařské, mastomyši je s oblibou požírali. Samice po 25 – 28 dnech gravidity rodí 6-11, výjimečně až 18 mladých která jsou holá a slepá. Matky se o ně vzorně starají a kolem 15.-17. dne otevírají oči. Odstavit je můžeme ve věků 4-5 týdnů, ale je lepší počkat až do 5. týdne. Mastomyši bývají dobré matky, a své mladé si brání tak, že neváhají napadnout ruku když se je snažíte odnést. Údajně existují hodné a kousavé linie kde se povaha dědí. Co je na tom pravdy nevím, ale je fakt, že před 5 lety jsem měl hodné a milé mastomyši o něž jsem bohužel přišel. Ty jež mám nyní jsou opravdové potvory a sahat do jejich ubikace je adrenalin. Výhodou oproti myším je absence typického pachu, nejsou tolik cítit, oproti myším prakticky vůbec. Nevýhodou však jsou hluchá místa bez mladých, zkrátka myši rodí neustále, ale mastomyši občas, z mě neznámých důvodů, stávkují. Také potřebují více tepla, myši mi normálně plodí potomstvo i při 8°C, kdežto mastomyši při teplotách pod 15°C moc ochoty k množení neprojevují, což není divu vzhledem k jejich výskytu v přírodě.

Můžeme je chovat i jako mazlíky, či spíše jako zvířátka na pozorování. V tom případě se hodí akvárko s plochou dna řekněme 60×40 pro skupinku 4 jedinců, pokud bude i vyšší jen dobře, mastomyši rády šplhají je tedy dobré jim dát i nějaké silnější větve na lezení a okus. Důležitě je víko z pletiva jež dobře chrání před únikem volně po baráku. Pokud chcete chovat mastomyši jako chovná zvířata a ne krmná, pravděpodobně je nebudete krmit potkaními granulemi. Na krmení slouží klasická směs zrnin pro hlodavce a různé ovoce i zeleninu, mají jej rády. Občas můžeme přihodit nějakého cvrčka, červa či jiný hmyz nebo vařené vejce, zvláště v období laktace. Co se týče krmení jsou mastomyši velmi přizpůsobivé, však jsou ve své domovině podobnými škůdci jako potkani a běžně žerou odpadky. I když krmíme šťavnatou stravou je dobré aby měli pro jistotu k dispozici i napaječku.

Mastomyši nejdou ochočit tak dobře jako potkan, jsou píše takové lekavé a často bohužel i kousavé. Snad pokud narazíte na jedince z tzv. hodné linie tak by se o nějakém kontaktu mluvit dalo, ale jsou to spíše zvířátka na pozorování nebo ke zkrmení terarijním zvířatům. Někteří hadi je berou dokonce raději než myš domácí a u mladých zvířat může dojít k navyknutí na mastomyši kdy pak myši už přijmají spíše neradi.  Z důvodu značné kousavosti je lepší s nimi manipulovat v rukavicích a vytahovat je za ocas, i když jsou někdy schopné se vytáhnout a rafnout nás i při držení za ocas. Já rukavice ignoruji a už jsem nějaký ten kousanec schytal a vždycky tvrdím, že je zkrmím všechny a bude klid. Nakonec si je ale nechám, sice koušou ale každý nemůže být jen milý.